Návrhy obecní a městské heraldiky

Pro přípravu kvalitního návrhu znaku a obecní vlajky je třeba znát a respektovat odborná heraldická a vexilologická pravidla, která určují tvorbu, popis, symboliku a užívání znaků a erbů (heraldika), praporů a vlajek (vexilologie). Podoba obecních znaků a symbolů se odvíjí od historie obce, promlouvají do ní také vaše místní tradice.V rámci procesu návrhu obecního či městského znaku je samozřejmě prostor i pro vaše připomínky či historické poznatky.

Naše heraldická kancelář vytvoří s vaší součinností profesionální grafický návrh znaku obce i slavnostní obecní vlajky. Navíc dohlédneme nad celým řízením vedoucím k získání symbolů až do chvíle, kdy z rukou předsedkyně nebo předsedy Poslanecké sněmovny převezmete rozhodnutí, tedy dekret o oficiálním užívání vašich symbolů.

Význam znaků vyhotovených pro obce, města, městysy

Vlajka a znak - symboly, které na základě zákona o obcích má právo užívat každá obec, městys a město v České republice. Dosud však existuje řada obcí, které vlastní symboly nemají. Každý znak a vlajka obce, města či městyse zvyšuje prestiž a autoritu úřadu nejen před významnými návštěvami z ČR i zahraničí, ale i před sebou samým. Prostřednictvím těchto symbolů budete komunikovat jak s občany, tak i s širším okolím (turisté, noví obyvatelé). Mít svůj vlastní znak i vlajku znamená zhmotnit vaši identitu. Navíc je možno používat i neoficiální, ale velmi reprezentativní prapor primátorského či starostenského úřadu (standartu), znakové razítko, komunální barvy, korouhev atd.

Jak se vytváří znak a vlajka?

Navrhování znaku a vlajky předchází historický výzkum a archivní bádání, jejichž cílem je nalézt, co bylo v minulosti pro danou obec typické nebo dokonce zcela výjimečné. Hledáme to, co obec nejlépe charakterizuje, vystihuje a odlišuje od ostatních. Pro budoucí novou symboliku je důležitá eventuální existence historické pečeti (tzv. sfragistický materiál) a to, co je na ní zobrazeno, případně i vepsáno. Může se jednat o historickou držbu (pokud byla obec majetkem šlechty či církve) nebo zasvěcení místní církevní stavby (kostela, kaple) konkrétnímu světci (tzv. patrocinium). Svou roli může hrát i samotný název obce, který se pak ve znaku zobrazuje pomocí určité figury (např. jestřáb v případě obce Jestřebí) – pak se jedná o tzv. mluvící znamení. Do znaku je rovněž možné promítnout, pomocí heraldické symboliky: geografické reálie, místní pamětihodnosti nebo přírodní zajímavosti. Zásadní je kromě odborného vzdělání a letité zkušenosti také umění myslet „heraldicky a současně graficky“, jedině tak mohou vzniknout opravdu hodnotné návrhy, které obstojí i pro budoucí věky. Znak a vlajku navrhujeme nyní, v naší současnosti, ale jejich úkolem je vytrvat ve svém účelu po další staletí a stát se tak symboly v pravdě historickými.

Jak správně a bez chyb navrhnout znak a vlajku?

Někdy se setkáváme s představami, že do znaku je možno vložit téměř vše nebo v realistickém vzezření, rovněž pak i objekty ve své autentické podobě nebo dokonce fotografie. Ve správném heraldickém znaku se však musí vše nahradit a symbolizovat. Heraldika se přes osm set let vyjadřuje přesně a jasně, tedy heroldskými figurami (dá se říci geometrickými), obecnými figurami (povšechně platnými, konkrétně popsatelnými a představitelnými) a tinkturami − u nás dvěma kovy (zlatem a stříbrem) a čtyřmi barvami (červenou, modrou zelenou a černou). Výjimečně můžeme použít tzv. přirozenou barvu, např. kmene a koruny lípy či modřínu, dřevěných topůrek nástrojů nebo živočichů.

Schválení heraldického návrhu znaku a vlajky

Heraldický návrh znaku a vlajky musí být projednán ve sněmovním Podvýboru pro heraldiku a vexilologii, který je doporučí předsedovi Poslanecké sněmovny k udělení. Ten následně vydá tzv. Rozhodnutí o udělení znaku a vlajky. Od této chvíle jsou obec, městys či město oprávněni používat své vlastní symboly a nazývat je znakem a vlajkou. Dokonce požívají i zákonné ochrany, například znak obce nikdo nesmí použít bez jejího souhlasu.

Ukázky obecní a městské heraldiky vyhotovené v naší společnosti

Návrh a realizace komunálních symbolů

O heraldice a vexilologii

Heraldika je pomocná věda historická, zabývající se studiem souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky tvoří, popisují (odborně blasonují a historizují), určují a kreslí. Název je odvozený z latinského slova "heraldus", tj. herold - osoby profesionálního znalce podoby a užívání znaků (erbů), včetně genealogie (rodopisu), protokolu (etikety) a diplomacie. Heroldi vytvořili tzv. blason, tj. popis znaku pomocí speciálního heraldického názvosloví. Vexilologie je mladší pomocná věda historická, která se zabývá historií, symbolikou a použitím vlajek a praporů, včetně pravidel jejich tvorby, navrhování, a přesného popisu i výroby. Název pochází z latinského slova "vexillum", zdrobněliny od "velum" (plachta), označujícím látku upevněnou k ráhnu zavěšeném na žerdi za speciálním účelem (tedy vlajky, respektive praporu či korouhve římských legií). Dle základních heraldických pravidel se musí v každém znaku vždy používat kovy (zlato a stříbro, zobrazované v praxi žlutě a bíle) a barvy (červená, modrá, zelená, černá), výjimečně a odůvodněně i tzv. přirozená barva, např. hnědá u kmene stromu, nebo srsti některých zvířat atd. Přičemž platí striktní podmínka o střídavém, kontrastním, kladení kovů na barvy, nebo barev na kovy (tj. kovových figur v barevném poli štítu či naopak). Přičemž heraldické figury dělíme na tzv. heroldské, tj. geometrické (pole štítu členící) a obecné, tj. všeobecně známé, vždy ale náležitě pouze dvourozměrně stylizované. Stranově, vpravo, vlevo, se znak odborně blasonuje vždy z pohledu štítonoše (jeho pravé ruky), nikoliv pozorovatele, čili (zdánlivě) obráceně. Kresba znaku i vlajky se může v průběhu času měnit a mírně autorsky odlišovat, nejde o logotyp či chráněný průmyslový vzor a značku, ale právě popisem v dekretu předsedy Poslanecké sněmovny závazně definovaná podstata (všechny uvedené tinktury a figury v dané kompozici štítu znaku a listu vlajky či praporu) zůstává a musí být vždy takto přesně a důsledně dodržena. Blason je heraldický, terminologicky přesný, odborný slovní popis znaku, dle něhož je každý zkušený heraldik schopný jej nakreslit, aniž by nutně musel vidět původní předlohu. Na stožár (volně) vztyčovaná vlajka, nebo prapor (pevně spojovaný s žerdí) je (vexilologicky) tvořená tzv. listem o stranovém poměru šířky k délce 2:3, dle státní vlajky České republiky a vchází většinou z podoby existujícího heraldického znaku. Na rozdíl od hmotově pevného štítu znaku, kde se vždy blasonuje heraldický kov (zlato a stříbro, třebaže v praxi zobrazované žlutě a bíle) se v případě popisu vlajky, praporu, vždy mluví o žluté nebo bílé barvě (vlající) tkaniny a takto se i v praxi vyrábí. Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) umožňuje nejenom užívání stávajících historických heraldických znaků i dobových vlajek, ale především udělení znaku a vlajky každé obci bez těchto symbolů, případně i tzv. revokaci komunálních symbolů, čili oficiální změnu již existujícího (historického nebo po roce 1990 uděleného) znaku či vlajky (praporu), vydáním nového dekretu předsedy Poslanecké sněmovny, ve smyslu zákona o obcích a jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Projekt Heraldickamista.cz

Aby znaky a vlajky skutečně "žily", nesmí zůstávat jen součástí archivů nebo odborné literatury, ale musí být veřejně prezentovány. A kde jinde v současné době ukázat vaše komunální symboly tak, aby se dostaly do povědomí co nejširší veřejnosti, než prostřednictvím internetu, největšího informačního fenoménu současné doby. Navštivte naše webové stránky heraldickamista.cz a získejte podrobné informce o tomto projektu, který vysvětlí moderní a poutavou formou podobu a význam vašich symbolů a upozorní na historii vaší obce