Heraldické znaky a moderní loga: Jak se vyhnout omylům

Vznikají v dnešní době ještě nové znaky měst?

Městská heraldika prošla na našem území specifickým vývojem a lze velmi stručně a zjednodušeně říci, že zhruba tisícovka těchto výsadních sídel získala před rokem 1918 (za monarchie) svůj heraldický znak panovnickým privilegiem (udělením) nebo tzv. vydržením, kdy dotyčná lokalita přijala znak pod vlivem erbu své feudální vrchnosti atd. Ještě v době naší první Československé republiky byla agenda městských znaků příležitostně řešena v jurisdikci ministerstva vnitra, jednalo se především o "odstraňování" již nevhodných či nežádoucích symbolů bývalého císařství, udělených v rámci tzv. panovnických "polepšení" (viz v případě znaků Prahy, Brna, Olomouce a mnoha dalších), než udělování nových symbolů.

   
Heraldické znaky měst - Praha, Brno, Olomouc.

Po roce 1948 se však používání městských znaků stalo bezpředmětným i tehdejším právním "přežitkem" a jejich praktická éra se vrací až v důsledku obrodného procesu šedesátých let, což vedlo nejenom k udělování i zcela nových znaků založeným "socialistickým" městům (za všechny vzpomeňme Havířov), kdy se do komunálních znaků, respektujících prvotní středověká heraldická pravidla, dostávají i mnohé tzv. novotvary (např. z oblasti strategického chemického průmyslu, viz zkumavka ve znaku Neštěmic, dnes části Ústí nad Labem, nebo baňka tzv. křivule, dodnes v městském znaku Neratovic). Výsledkem obnoveného odborného i veřejného zájmu a legislativní "tolerance" používání městských znaků byl i vznik elementárního základního přehledového kompendia (archivního soupisu i vyobrazení) "Městské znaky v českých zemích, Praha 1985".

Bohužel staletým používáním městských znaků, došlo v mnoha městech k určité samozřejmosti či automatičnosti co se týče jejich používání, což vesměs vedlo k častým omylům a chybám v jejich zobrazování, samozřejmě v důsledku buď laické neznalosti, nebo nezájmu (lhostejnosti) vedení radnice. Mnohdy tak své historické městské znaky užívají zcela nebo částečně chybně nebo "vůbec". Příkladem budiž např. město Strážnice (v okrese Hodonínsku), známé svým mezinárodním folklórním festivalem, které nyní používá "druhou" (od odborného soupisu odlišnou a v mnohém chybnou) mladší variantu svého historického znaku, zatímco udělená městská vlajka vychází z podoby vhodnější a starší správnější verze znaku, čímž jsou nyní oba symboly v rozporu doslova "na první pohled", již jen v rozdílnosti barev, ale dosud to nikomu "nevadilo". Nedávno jsme na problém radnici upozornili, ale je otázkou, zda se úředníci nebo zastupitelé města budou ochotni takovým podnětem vůbec zabývat. Vždy je to totiž o aktivním člověku v místě se zájmem o věc i určitým "vlivem".

  
Symboly města Strážnice, zleva: historicky správný znak, z něj vycházející udělená vlajka, chybně používané tinktury (barvy) znaku.

Celkově neutěšený stav věci dokresluje skutečnost, že v "Registru komunálních symbolů" (REKOS) na webu Poslanecké sněmovny, i přes letitou výzvu, stále chybí značná část řádně popsaných a správně vyobrazených historických znaků našich měst a městeček (či obcí, které o navrácení původního vyššího statusu nepožádaly). K nápravě sami iniciativně opakovaně vyzýváme a snažíme se radnicím tuto problematiku pomoci vyřešit, bez jakýchkoliv nároků na odměnu, čistě ze zájmu o komunální heraldiku a její dobré jméno i stav, ovšem kladná odezva není samozřejmostí. Totéž se týká i některých historických městských vlajek, pokud nedošlo k jejich oficiálnímu udělení po roce 1990.

Registr komunálních symbolů.

Lze říci, že žádným historickým městům nebylo po roce 1990 potřeba nově udělit městský znak, neboť, jak jsme si již výše vysvětlili, získala je dříve či později na základě svých výsadních městských práv. Udělují se samozřejmě podle zákona o obcích průběžně městské vlajky, vycházející z existujících znaků těchto měst, pokud dotyčná města již také nedisponují historickými a platně používanými oficiálními vlajkami, ale těch je minimum (viz Praha či Moravský Beroun, ale třeba i Neratovice a některá další). V případě obcí, dříve vsí, se logicky uděluje znak i vlajka současně, nebo pouze znak, nikoliv však vlajka, pokud dosud obec nemá právoplatný heraldický znak. Určitou zajímavostí či výjimkou byly případy, kdy v období první československé republiky došlo po roce 1918 v některých našich nejvýznamnějších městech, např. Praha, Brno, Olomouc, k oficiálnímu odstranění tzv. novověkých habsburských "polepšení" jejich středověkých znaků, návratem k oné původní starší a jednodušší formě (viz Brno, odstraněním císařského dvouhlavého orla nesoucího na hrudi štít s prvotní formou znaku). Obdobně pak pro roce 1989 byly nezbytně odstraňovány druhotné politicky poplatné přídavky z éry reálného socialismu, doby tzv. normalizace, např. různé komunistické hvězdy viz hornické město Habartov či pohraniční Cheb. Případně byly opravovány "nedostatky" některých historických městských znaků, které prošly složitějším vývojem (např. již zmíněná Olomouc v roce 1993 v souvislosti s udělením městské vlajky, podobně Moravská Třebová). Obce, které byly v dřívější minulosti jen "velkými vesnicemi" a nezískaly tedy za monarchie status městečka (městyse), tím pádem ani právo na znak, a městský status jim byl přiznán, při splnění přísných zákonných podmínek, teprve v souvislosti s jejich velkým současným rozvojem, však heraldický znak nabyly většinou záhy po roce 1990, ještě jako obce čili dávno předtím, než se staly městem. Za všechny vzpomeňme případ Štěpánova na Olomoucku, kterému byly znak a vlajka, dle návrhu Jiřího Loudy, uděleny coby obci již roku 1996, ale městem se stal až v loňském roce 2020.

 
Komunální symboly (znak, vlajka) města Štěpánova.

Heraldické znaky a moderní loga: Jak se vyhnout omylům

Velkým nepochopením je již zmíněné zaměňování významu, účelu a podoby heraldických znaků a moderních log (logotypů a jednotných vizuálních stylů). Jde přitom o naprosto samostatné, nezaměnitelné a vzájemně nezastupitelné oblasti prezentace. Podobně, jako historicky i právně dodnes používáme jména, a především svá dědičná staletá příjmení, ale vedle toho i "nedávno" uměle vytvořená tzv. rodná čísla. Dovedete si představit, že bychom jen na základě nějakého politického či manažerského nebo PR rozhodnutím přestali tato naše "stará" jména a příjmení používat právě na úkor pouhých "čísel", jenom proto, že si to současná rychlá digitální doba žádá? A přesně to se v případě odmítání (neužívání) historických znaků a jejich nahrazování logotypy ve veřejném prostoru státu i měst oficiálně děje! Grafická loga jsou totiž moderní záležitostí s rozpačitými počátky v minulém století a byla primárně záležitostí jen soukromého sektoru (viz slavné a známé neměnné obchodní značky, jako třeba automobilky Škoda), případně spolkového (viz tělovýchovné organizace Sokol a Orel nebo dobrovolní hasiči) a sportovního života (viz např. i nedávná kauza "modernizace" loga fotbalové Sparty). A jenom v tomto prostoru by se měli grafici pohybovat i nadále a vůbec se netlačit do problematiky používání komunálních, natožpak státních symbolů, které jednak vůbec nerozumí a kde je jejich počínání vyloženě škodlivé. Tříštící ustálenou identitu i národní hrdost státu a jeho barvy, za které naši předkové za druhé světové války či v letech 1968 a 1969 prolévali krev (viz problém logotypů všech ministerstev, vlády, parlamentních komor aj. veřejných organizací, národních reprezentací fotbalu a hokeje, které by jako státní neměly vůbec odkládat velký státní znak na úkor loga), jen proto, že je to komerčně velmi lákavé a široké i zcela neomezené pole působnosti s většinou tragickým výsledkem! Hrubou chybou je domněnka, že znak města lze modernizovat nějakým grafickým zjednodušením štítu a figur v něm do podoby rádoby (jednobarevného či obrysového) loga. Výsledkem je obvykle parodie na znak a naprosto nenápadité údajné logo, svědčící o neschopnosti a neznalosti grafika, tvůrce i zadavatele. To již je „lepší“ pracovat raději jen s „neškodným“ nápisovým textovým logem, vedle tradičního znaku a barev vlajky. Užívat tyto symboly společně a vedle sebe podle účelnosti a vhodnosti, nenahrazovat jeden druhým, jen proto, že je to dnes údajně „in“.

    
Ukázky log - národní reprezentace, úřad, ministerstva.

Jedná se tedy o naprosto odlišné a nezaměnitelné entity (heraldický znak a grafické logo)! Jako heraldikovi mi ve své podstatě ani nepřísluší hodnotit, jestli se mi nějaký současný logotyp "líbí/nelíbí". Takže pokud město Ostrava bude nadále primárně používat svůj výsostný historicky a heraldicky správný městský znak, který doprovodí (klidně nad štítu, vedle něj nebo někde jinde v záhlaví či zápatí stánky apod.) nápisem, současným či jiným logem, typu "Ostrava!!!" netřeba nic namítat. Ano, to je přesně podstata loga čili "slova" ve formě názvu města doprovázeného třemi vykřičníky. Termín "logo" je z řeckého "logos" v překladu "slovo" nikoliv obraz, znamení či dokonce znak! Logotypy tedy mají primárně pracovat jen s textem a fontem ne s obrazem (symbolem), "nevykrádat" ani "nekarikovat" městský či jakýkoliv heraldický znak, neměnit např. městské barvy (dané tinkturami štítu znaku města a barvami městské vlajky).

  
Komunální symboly (znak, vlajka) města Ostravy a jeho logo.

Podobně možno zmínit i obdobné logotypy Prahy a Brna, pracující též pouze se jménem města a danými barvami městské vlajky, vycházející z historického znaku. Nikdy by však loga neměla významově a účelově nahradit státní i komunální znaky a vlajky! Dovedete si představit situaci, kdy např. na mezinárodním summitu či mistrovství světa nebo dokonce Olympiádě budou místo vlajících státních vlajek stěny polepené nikomu nic neříkajícími obrázkovými logy? Věřím, že by si to ale rozliční rádoby grafici a různá PR studia přála, jako "životní kšeft snů", o to zde asi jde především, včetně nekritického a nehospodárného přístupu našich samolibých politiků! Žel, ano, mnohá města od používání svých znaků upouští a nemají je ani na webových stránkách, natožpak na svých oficiálních dokumentech. Zapomínají na to, jaké úsilí museli vynaložit jejich předchůdci a předci při získání městských, a tedy i znakových práv, jako se dnes obecně zapomíná na historii a velmi snadno odhazuje vše domněle "staré", jak se hezky zpívá ve známé písni dvojice Uhlíř-Svěrák: "Neopouštěj staré známé pro nové", parafrázující starobylou moudrost poznamenanou již slavným renesančním filozofem Erasmem Rotterdamským (1466-1536), dle něhož se ostatně jmenuje známý a úspěšný mezinárodní výměnný studijní program. Mně, jako heraldikovi, proto nezbývá, než na státní a městské představitele neustále dokola znovu a znovu apelovat, jako "hlas volajícího na poušti" (slovy Bible). Ale jak známo, "doma není nikdo prorokem", a proto prosím "nekamenujte proroky"...

Komunální symboly (historický znak a dle něj udělená vlajka) města Brna a jeho logo.

K čemu města, městyse či obce své komunální symboly (znak, vlajku) využívají?

Nejoblíbenějším vyráběným produktem pro města a obce jsou slavnostní nástěnný vyšívaný znak spolu se slavnostní vyšívanou vlajkou, nejčastěji vyšité na reprezentativní samet. Jsou de facto zhmotněním heraldické symboliky, v podstatě jedinečnou insignií, která se navíc vyrábí téměř výhradně vždy v jednom kuse a jsou i s ohledem na náročnost, která se jejich vyhotovení věnuje, vnímány jako jedinečné heraldické umělecké dílo. Jejich uvedení do života se často pojí s nezapomenutelnou oslavou (buď samostatné žehnání symbolů, nebo jako součást setkání rodáků, hodů, poutí, dožínek, posvícení apod.).

  
Ukázka vyšívaných symbolů.

Obce a města svůj znak často přenáší na další ušlechtilou a tradiční hodnotnou formu zpracování, a to na smaltované ovály označující všechny významné budovy. Díky své specifické podobě jsou nejen nositeli tradice (tvarově vychází z cedulí používaných již za dob Rakousko-uherské monarchie a později pak první Československé republiky), ale také nepřehlédnutelnou formou označení všech institucí. Oblíbené jsou také uvítací tabule před vjezdy do obcí, dále venkovní obecní (městské) vlajky, které během státních svátků vlají na mnoha místech v obci společně s vlajkou ČR.

  
Smaltovaný ovál, vítací cedule a venkovní tištěná vlajka.

V poslední době roste také poptávka po upomínkových předmětech, které představitelé obcí či měst užívají jako reprezentativní dárky pro návštěvy či jubilanty. Ve všech těchto případech se jedná se o nejpřirozenější formu užití symbolů, jimiž obec a město vyjadřují svou identitu na svém území i navenek. Čestné místo v takových případech zaujímají kovové odlévané plakety (medaile) se znakem a jménem obce (města) v dárkové krabičce, které plní univerzálně funkci hodnotného dárku, přičemž je vždy provází konkrétně vyhotovený diplom (darovací listina) s příležitostí, ke které jsou věnovány (čestné občanství, setkání rodáků, vítání občánků, životní jubileum, významná návštěva apod.). Heraldické upomínkové předměty si mohou zakoupit i turisté v informačních centrech, jedná se např. o hrnky se znaky, odznáčky, svíčky, propisky, tašky, trička, samolepky či stolní vlaječky.

Nově se také města i obce mohou zapojit do projektu Heraldickamista.cz, jehož prostřednictvím jsou komunální symboly prezentovány v turisticky navštěvovaných místech přes QR kódové odkazy (např. na cyklostezkách, turistických trasách). Tento projekt vysvětlí moderní a poutavou on-line formou podobu heraldických symbolů a rovněž upozorní na historii daného místa, přičemž je kladen důraz na jednoduchost a zapamatovatelnost významu místní symboliky.

Proč mít vlastní komunální symboly?

• Každý znak je nositelem příběhu o vzniku města či obce, jeho rozvoji, životě místních obyvatel i významných událostech. Podoba obecních znaků a symbolů se odvíjí od historie obce a promlouvají do ní také místní tradice.
• Jde o jednorázovou investici s trvalou návratností, „věčnou“ existencí i reprezentací!
• Jedná se o symboly, které jsou dnes již nezbytné nejen pro vizuální reprezentaci obce, ale i protokolární účely.
• Mnohdy jsou hybateli místní spolky či sdružení, jako jsou například hasiči, kteří z důvodů pořízení svého praporu či reprezentativního oblečení logicky znak obce potřebují.

  
Perokresba návrhu znaku pro obec Kozárov a jeho výšivka, již v udělených tinkturách, na hasičském praporu SDH Kozárov. 

• Každý znak a vlajka obce, města či městyse zvyšuje prestiž a autoritu úřadu nejen před významnými návštěvami z ČR i zahraničí, ale i před sebou samým.
• Prostřednictvím těchto symbolů obce či města komunikují jak s občany, tak i s širším okolím (turisté, návštěvníci, noví obyvatelé).
• V souvislosti s udělením znaku a vlajky, dekretem předsedy Poslanecké sněmovny, se tyto symboly zanáší do oficiálního elektronického Registru komunálních symbolů (Rekosu) Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

  
  
Symboly navržené a vyhotovené pro obec Horky nad Jizerou - vyšívaný znak, slavnostní vlajka, prapor starosty, smaltovaný ovál, uvítací cedule, úřední desky a odznaky se znakem a názvem obce.

• Mít svůj vlastní znak i vlajku znamená zhmotnit identitu. Navržené symboly lze aplikovat na širokou škálu produktů, jako jsou např. reprezentativní vyšívané symboly, razítka, smaltované ovály pro pojmenování budov, označení vjezdů do obce prostřednictvím vítacích cedulí, venkovní tištěné vlajky, pamětní stuhy a upomínkové předměty.  

PhDr. Zdeněk Kubík
heraldik a vexilolog společnosti Alerion Brno